Pravěká komunikace
Brázda vedoucí Vitickem je pozůstatkem pravěké komunikace, tvořené úvozy a příkopy, jejíž uživatelé využili geologické propozice krajiny Kouřimského zlomu v rámci Blanické brázdy. Tento zlom vznikl před 305–300 miliony lety v důsledku pohybu tektonických desek. Pomístní označení Čertova brázda je známo a užíváno teprve od 80. let 18. století. Do té doby bývala tato linie popisována pouze jako brázda nebo roklina (rok 1480) bez přívlastku. Odborná veřejnost dodnes polemizuje nad využitím brázdy člověkem a jejím stářím. Podle archeologických poznatků bývala brázda využívána jako obchodní komunikace v mladší době kamenné (neolitu) v kultuře s vypíchanou keramikou (4 900–4 550 let př. n. l.), kdy u města Sázavy (okres Benešov) býval nad levým břehem stejnojmenné řeky pod vrchem Bílý kámen na území dnešní Přírodní rezervace Posázavské bučiny v provozu kamenolom na krystalický vápenec – bílý mramor, což dokládá množství v lomu nalezených zlomků dobově užívaného amfibolitického dobývacího nářadí (kamenná vrtaná kladiva, palice a sekeromlaty).
foto – Hluboký úval Čertovy brázdy nad Sázavou v roce 2020 (Archiv Jan Psota)
Šperky z bělokamu
Poprvé se souvislostí starověké komunikace (brázdou) a dobývacím prostorem na Sázavě zabýval geolog Karel Žebera roku 1937. Položil základy k poznatkům, že z kamenolomu získaná nerostná surovina nebyla u řeky Sázavy dále zpracována, ale jako polotovar byla odtud převážena na sever a severovýchod na Kolínsko, kde docházelo na sídlištích k jejímu dalšímu zpracování (sekání, vrtání, broušení) v kamenné náramky. Tuto skutečnost dokládají nálezy mramorových vývrtků objevené u obcí Poďousy, Dolní Chvatliny, Kouřim, Klášterní Skalice, Pečky, Červené Pečky a Kolíně. V Pečkách a Kolíně byly nalezeny dokonce náramky. Ojediněle se s dalšími šperky ze sázavského bílého mramoru (náramky, vrtané korálky) setkáváme po celých středních a severozápadních Čechách (např. Buštěhrad a Makotřasy na Kladensku), ale sázavský náramek byl prokázán i ve 250 km vzdáleném německém městě Halle. Export sázavského mramoru je dáván do souvislostí s využitím 38–40 km dlouhé komunikace ze Sázavy až k labským břehům u Nymburka, kde bývala surovina s největší pravděpodobností překládána z vozů na lodě k další přepravě na Labi. Řeka Labe se latinsky nazývala Albis flumunis – Bílá řeka, což souvisí s příznačným zabarvením řeky.
foto – Náramek a vývrtky z archeologických nálezů na Kolínsku (Regionální muzeum v Kolíně, Tereza Davidová)
Pověst nebo iluze
Čertova brázda je opředena lidovou etymologií – zejména známou legendou o jejím vybudování poustevníkem Prokopem za pomoci čerta zapřaženého do pluhu. U nejstarších tří svatoprokopských legend z 11. až 14. století se opakuje fráze, týkající se Prokopova duchovního působení na věřící, „ac doctrinæ suæ vomere mentes utillime reformabat – rádlem nauky své mysl (jejich) užitečně proměnil“. Benediktinský mnich Karel Metod Klement v publikaci Jsem ražen z českého kovu z roku 2002 vyslovil myšlenku, že některý z přepisovatelů legendy mohl z neopatrnosti samohlásku v latinském tvaru (mentes – mysl) zaměnit za tvar (montes – hory, skály), čímž by fráze získala nový smysl a zněla by: „rádlem nauky své hory užitečně proměnil“. Právě tato nepřesnost se mohla stát spouštěčem lidové fantazie a prapůvod legendy o vyorání brázdy. Nejstarší známé vyobrazení Prokopa s čertem známe z obrazového sborníku Liber depictus z první čtvrtiny 14. století, známého jako Krumlovský obrazový kodex, který nechala vydat šlechtická rodina Rožmberků a dnes je uložen v Öesterreichische Nationalbibliothek – Rakouské národní knihovně ve Vídni. Dvojice obrazů znázorňuje Prokopa jedoucího na zdobeném povozu taženým koněm s jezdcem a čerta, který láme pravé přední kolo u vozu. Jezdec se na čerta podle výrazu ve tváři hněvá. Na druhém vyobrazení je čert Prokopovou holí v ruce zkrocen a využit jako náhrada zlomeného kola.
Přímo spojen s touto pověstí je i název obce Dobré Pole (ležící mezi Sázavským klášterem a Chotouní, rodištěm sv. Prokopa). Na tomto místě, kde čertovi zbývala už jen ta "dobrá půl" cesty, vznikla obec, která se podle této události začala nazývat Dobré Pole (lidově také Dobrá Půl nebo Dobropul). Varianta "Dobrá Půl" (nebo "Dobropul") se v písemných pramenech a historických mapách objevuje později a odkazuje na původní lidové vysvětlení názvu, které je spjato s legendou o svatém Prokopovi. Například k roku 1547 je zaznamenán název obce "Dobrá Pul"a v roce 1788 se pak objevuje varianta "Dobropul" nebo „Dobropůl“.
foto – Nejstarší vyobrazení sv. Prokopa na voze s čertem v Liber depictus z počátku 14. století (Öesterreichische Nationalbibliothek in Wien)
foto – Výroční zlatý svatoprokopský čtyřdukát k 10. výročí vzniku republiky navržený Otakarem Španielem roku 1928 (Sbírka Jan Psota)
foto – Historická mapa s názvem obce Dobropul (www.mapy.com)
Tiráž: © Vydala Obec Vitice 2025. Text – Jan Psota; fotografie vývrtků © Tereza Davidová a Regionální muzeum v Kolíně; výřez z Liber depictus © Öesterreichische Nationalbibliothek in Wien, sign. 370.
