Výklad názvu a nejstarší písemná zmínka
Název je vykládán podle osobního jména Hřib, což odkazuje na Hřibovu vesnici. Jméno však může také přímo souviset s prostředím zakládané vsi, která vznikla na ploše vykáceného lesa s výskytem hřibovitých hub. Zajímavá může být analogie se zemanským rodem Hřibských ze Hřib. Jeho členové se na počátku 16. století usadili ve Vykáni u Českého Brodu (čp. 5), kde se dochoval plastický kamenný znak s trojicí hřibů a letopočtem 1536.
foto – Kamenný znak ve Vykáni (Jan Psota)
Nejstarší zmínka pochází z 19. března 1349, kdy rychtář Starého města Pražského Bořita společně s přísežnými dosvědčil, že jejich spoluměšťan Pavel Hopfner před poutí do Říma odkázal 2 kopy grošů v hotovosti a 2 hřivny stříbra ročního platu ze vsi Hřiby (Hrsib) dceři Markétě, provdané za Henslina Menhartova z pražské patricijské rodiny Olbramoviců.
foto – Erb Vachtlů z Pantenova (Jan Psota); foto – Erb Blanických z Blanice (Jan Psota); erb – Hlaváčů z Vojenic (Jan Psota); foto – Erb Klenovských z Kralovic (Jan Psota) a foto – Erb Smiřických ze Smiřic (Jan Psota)
Stručné dějiny Hřibů
Další zmínka pochází z roku 1389, kdy se Maršíkův syn Mikeš Lipanský z Lipan pod pokutou 500 kop grošů a dvoutýdenním ležením na Starém Městě pražském zavázal dodržet výpověď rozhodců Ješka ze Střimelic a Ješka z Chotouně ve smyslu, že Mikeš Vrbík z Tismic, jako vykonavatel posledního pořízení strýce Mikeše (†1388), měl Mikešovi Lipanskému postoupit tvrz v Lipanech, ves Sedliště s lesy, rybníkem a mlýnem, ves Močedník s lesy a kaplanství sv. Kateřiny s platem ve Viticích, kromě farářova člověka a vitického podsedka (osedlého) s zahradníkem patřící k rychtě ve Hřibech (Hrzyb) a vypuštěný rybník u Hřib (Hrzybom).
Na návrh vitického kaplana Mořice řešila roku 1397 Arcibiskupská konzistoř v Praze směnu polí pro vitické kaplanství sv. Kateřiny. Se souhlasem zakladatele a patrona kaple Mikuláše Vrbíka z Tismic Mořic směnil pole kaplanství u Chrášťan s laikem (světským člověkem) Jakešem ze Hřib (Hrzib) za jiné pole u hřibského rybníka.
foto – Hřiby v urbáři z roku 1677 (SOA Praha)
Během 16. století drželi Hřiby zástupci drobné šlechty. Nejprve rytíř Jiří Vachtl z Pantenova (†1542), který na modro-stříbrném štítu užíval křepelku přirozených barev. Sňatkem s Annou Bradáčovou z Toušeně roku 1527 vyženil tvrz Liblice u Českého Brodu. Kolem roku 1530 získal část Kounic a roku 1535 hrad Lysou nad Labem. V letech 1539–1541 působil jako hejtman Pražského hradu, jemuž bylo podřízeno 26 ozbrojenců. Jiří je pochován v Černínské kapli kostela sv. Víta na Pražském hradě.
Selské dvory ve Hřibech a selský dvůr s krčmou (hospodou) ve Viticích osazenou Vítkem prodal Vachtl za 700 kop grošů českobrodskému měšťanovi Vilémovi Blanickému z Blanice (†1543), který nosil devět zlatých koulí na modrém štítu. V letech 1527 a 1533–1535 působil jako purkmistr města Českého Brodu. V Kounicích držel panský a několik selských dvorů, které roku 1541 prodal Jiřímu Vachtlovi. S manželkou Dorotou měl děti Václava, Kateřinu a Marianu. V závěti z roku 1538 odkázal Hřiby synovi Václavovi Blanickému z Blanice († po 1576), který žil s manželkou Marianou Blanickou z Vojenic v Českém Brodě. Měli jediného syna Viléma (poslední člen rodu, †1584 s mečem a pečetí ve skramnickém kostele).
foto – Chalupa ve Hřibech čp. 6 v 1. polovině 20. století (Archiv Jiří Benák)
Mezitím se na Hřibech připomíná Vilémův poručník rytíř Mikuláš Hlaváč z Vojenic a na Hřibech (†1592), užívající na modrém štítu obrněnou ruku s dýkou se zlatým jílcem. Společně s Vilémovými rodiči a šlechtici z regionu roku 1572 spolufinancoval odlití zvonu Petra u mistra Brikcího z Cimperku pro věž kostela Zvěstování Panny Marie v Plaňanech. Plášť zvonu zdobí reliéfy erbů všech rodin. Mikuláš byl ženatý s Annou z Budova, měl 3 děti a roku 1575 renesančně přestavěl hřibský panský dvůr (čp. 1), v jehož sadu pěstoval květiny a melouny. Patřily mu také Velké Chvalovice a Chotutice, roku 1581 koupil mlýn Klavary u Kolína a roku 1584 zdědil po Vilémovi Blanickém Cerhýnky, podle nichž se psal až do smrti.
Mikuláš sídlo s panským dvorem, ves, krčmu, kovárnu a cihelnu ve Hřibech a trojici hájků s chalupou ve Viticích roku 1576 prodal Johance Klenovské z Kralovic na Vlašimi, užívající na modrém štítu černého berana. Částku 9 100 kop grošů pokryla směnkou Kašpara Šumburka z Šonberku na 3 500 kop, který dlužní úpis nechtěl vyplatit a Hlaváč se roku 1578 nakrátko zmocnil Hřib, dokud Johanka nevyrovnala kupní cenu. Od Johanky Hřiby získal před rokem 1594 Jaroslav Smiřický ze Smiřic, který ves připojil k černokosteleckému panství. Panství bylo roku 1621 za protihabsburskou činnost Albrechta Jana Smiřického ze Smiřic (†1618) posmrtně zkonfiskováno a roku 1623 konfiskát od Smiřického dědice Albrechta z Valdštejna koupil kníže Karel z Lichtenštejna.
foto – Hřiby (Krzib) na Müllerově mapě Čech z roku 1720 (Historický ústav AV ČR)
Za třicetileté války obsadila město Kostelec nad Černými lesy švédská soldateska, odkud 27. a 28. listopadu 1639 vyjížděla do okolí a vypálila 16 vesnic a 7 panských dvorů v oblasti včetně Chotýše s dvorem, Močedníku, Vitic, Lipan a Hřib s dvorem. Podle Berní ruly z roku 1654 vesnici černokosteleckého panství v nucené správě císaře Ferdinanda III. Habsburského tvořily 2 usedlosti – sedlák Jiřík Kubásek a roku 1653 osazená chalupa Fridricha Frýdy jinak Černýho. Další tři chalupy byly pusté a rozbořené. K tomu stál ve vsi roku 1672 panský dvůr s ovčínem pro 600 ovcí, kovárna a cihelna s kapacitou 22 000 cihel. Po finanční náhradě knížete Karla Eusebia z Lichtenštejna držel rod panství i s Hřiby až do zániku patrimoniální správy roku 1848.
Roku 1788 měly Hřiby jako vitická kolonie (místní část) pouze 10 domů. Roku 1843 již 13 domů se 118 obyvateli, včetně panského dvora čp. 1 (o třech branách) a hostinec. Po vzniku Československé republiky fungovaly Hřiby v letech 1921–1960 jako samostatná obec, ale po územně-správních změnách došlo k opětovnému připojení pod Vitice.
Stan Panské jednoty
Za husitských válek členitý terén s roklemi u Hřib posloužil roku 1434 jako úkryt a hlavní stan méně početné Panské jednoty pod vedením Diviše Bořka z Miletínka, která vyrazila k Lipské hoře, aby v bitvě lstivě vylákala a oddělila sirotčí a táborská vojska Prokopa Holého od vozové hradby a rozhodla o vítězství Panské jednoty. Soudobé Staré letopisy o tom hovoří:
„Pak téhož léta v neděli po božiem těle [30. května 1434] pan Menhart z Hradce, pan Aleš z Šternberka, pan Hynec Ptáček, pan Aleš z Vřešťova, správce královstvie Českého, Diviš Bořek se pány Pražskými, s landtfridem [spolkem obránců zemského míru] kraje Plzeňského a s lidem pana Rosenberského porazili sú vojska Táborské a Sirotčie mezi Kúřimem a Kolínem pod Lipany u vsi Hřib“.
Drobné památky
Před selskou usedlostí čp. 8 byla roku 1891 postavena pseudogotická pískovcová zvonička završená lucernou a hrotovým křížem, obnovená roku 2002 obcí Vitice. Severně od obce při cestě ke státní silnici stojí od roku 1987 chráněná 13 m vysoká hrušeň obecná s obvodem kmene 364 cm, k jejímuž vysazení došlo na počátku 19. století.
foto – Zvonička na návsi ve Hřibech (Jan Psota)
Tiráž: © Vydala Obec Vitice 2025. Text a erby – Jan Psota; poděkování Jiřímu Benákovi a Tomášovi Psotovi; výřez Müllerovy mapy z roku 1720 © Historický ústav Akademie věd ČR.
