Výklad názvu a nejstarší písemná zmínka
Název vsi vykládá Antonín Profous podle osobního jména Vít. Jednalo se bezpochyby o osobu lokátora, mající za úkol u silného vodního zdroje založit ves – vzdělat plužiny (pole), postavit obydlí a přivést osadníky. Nejstarší zmínka pochází z rukopisné knihy ve fondu Metropolitní kapituly u sv. Víta v Archivu Pražského hradu, obsahující rejstřík papežských desátků z května 1352. Záznam dokládá existenci kostela, fary a přítomnost kněze, který z Vitic (Viticz) odvedl 33 grošů papežského desátku, tj. desetinu příjmů farnosti. Ze všech desátků si král Karel IV. ponechal ⅔ a zbylou ⅓ odeslal papeži Klementovi VI. do Avignonu v jižní Francii.
foto – Erb Lipanský z Lipan (Jan Psota); foto – Erb Vrbík z Tismic (Jan Psota); foto – Erb Hrušovských (Jan Psota); foto – Erb z Chlumu a Košumberka (Jan Psota); foto – Erb Vachtlů z Pantenova (Jan Psota); foto – Erb Blanických z Blanice (Jan Psota); Erb Mírků ze Solopysk (Jan Psota) a Erb Smiřických ze Smiřic (Jan Psota).
Stručné dějiny Vitic
Roku 1384 vznikla pře mezi vitickým farářem Jenkem a poručníkem Petra ze Synče Janem ze Střimelic. Štolmířský kněz Vavřinec a Mikuláš z Lipan rozhodli, že Jan bude ze synečského dvora vitickému (Witicz) kostelu ročně odvádět 30 měřic desátku. Vykonavatel závěti Mikuláš Vrbík z Tismic jménem † Mikoláše z Lipan (†1388) ve vitickém (Wyticz) kostele sv. Ondřeje (dnes sv. Šimona a Judy) se souhlasem krále Václava IV. založil roku 1388 kapli sv. Kateřiny, přistavěnou k jižní lodi. Trvale jí vykázal svobodný lán a 4 kčg ročního platu na pěti osedlých v Močedníku a další 1 kčg faráři Jenkovi na zajištění ministranta a světla (svíce) pro kaplana. Roku 1389 se Mikeš Lipanský z Lipan pod pokutou 500 kčg a dvoutýdenním ležením na Starém městě Pražském zavázal dodržet výpověď rozhodců Ješka ze Střimelic a Ješka z Chotouně ve smyslu, že vykonavatel poslední vůle Mikeš Vrbík z Tismic Lipanskému postoupí tvrz v Lipanech, ves Sedliště s lesy, rybníkem a mlýnem, ves Močedník s lesy a kaplanství s platem ve Viticích (Wytyczych), kromě farářova člověka z Vitic (Witicz), vitického podsedka (osedlého) s zahradníkem patřící pod rychtu ve Hřibech a vypuštěného rybníka u Hřib.
Kaplan Mořic se roku 1395 dostal do sporu s Vrbíkem z Tismic a na Lipanech o 21 jiter polí. Urovnali se tak, že Vrbík dá kaplanovi za plat od jeho lidí, pole u hřibského rybníka, zahradu a chmelnici ve Viticích, staveniště, kde stával kaplanův dům a pole u kaplanova rybníka. Arcibiskupská konzistoř v Praze roku 1397 výměnu polí pro vitické (Viticz) kaplanství schválila a s vědomím zakladatele kaple Vrbíka z Tismic Mořic pole kaplanství u Chrášťan směnil s laikem (světským člověkem) Jakešem ze Hřib za jiné pole u hřibského rybníka. Mořic působil v kostele jako stálý vikář, protože farář Jenek zároveň sloužil jako staroboleslavský kanovník a nesídlil na zdejší faře. Roku 1400 Mikuláš Vrbík z Tismic zrušil převedl 1 kčg stálého platu vitickému kostelu ze dvora v Chotýši na dvůr ve Viticích.
Vesnice bývala během 15. století rozdělena na několik částí. Čtyři dvory ve Viticích, kaplanský dvůr a kostelní patronát patřily synům † Martina z Lipan Milotovi a Václavovi z Lipan. Jiné dvory se 6 kopami grošů platu držel Milota z Hrušova. Další dva dvory drželi ve věnné zástavě Petr z Hrušova a Jan Hlaváč ze Tříbřich. Na jiných dvorech měla 50 kčg věna Mandalena z Hrušova. Všechny části roku 1480 koupil Slavata z Chlumu a Košumberka. Poté od Jindřicha z Kostelce získal roku 1492 sousední černokostelecké manství, které mu král Vladislav II. Jagellonský roku 1494 propustil do dědičné držby (panství). Protože Diviš Slavata z Chlumu a Košumberka a jiní šlechtiti odepřel císaři Ferdinandu I. Habsburskému poslušnost a vojenskou výpomoc ve šmalkaldské válce, císař roku 1547 Divišovi zkonfiskoval panství s Lipany, Viticemi, Močedníkem, Dobrým Polem, Chotýší a obratem je roku 1558 prodal Jaroslavovi Smiřickému ze Smiřic. Podle urbáře z roku 1564 žilo na černokostelecké části 5 osedlých – Vávra Sobkův, Jan Mašek, Martin Koutskej, Jiřík krčmář a Vávra Ledecký mlynář. K tomu výsadní krčma s možností odběru piva z Českého Brodu a kostelní patronát.
V 16. století držel zbylou část Vitic a sousední Hřiby rytíř Jiří Vachtl z Pantenova (†1542), který na modro-stříbrném štítu užíval křepelku. S Annou Bradáčovou z Toušeně roku 1527 vyženil tvrz Liblice u Českého Brodu. Kolem roku 1530 získal část Kounic a roku 1535 hrad Lysou nad Labem. V letech 1539–1541 působil jako hejtman Pražského hradu s 26 ozbrojenci. Pochován je v Černínské kapli u sv. Víta na Pražském hradě. Jiří dvory ve Hřibech a dvůr s krčmou (hospodou) ve Viticích prodal za 700 kčg českobrodskému měšťanovi Vilémovi Blanickému z Blanice (†1543), užívajícím devět zlatých koulí na modrém štítu. Po roce 1534 tuto část Vilém prodal bratrům Jiříkovi a Benešovi Mírkům ze Solopisk, kteří užívali na zlatém štítu obrněnou paži s mečem protínající ostrev (osekanou větev). Před rokem 1541 se dělili. Jiřík zůstal na tvrzi Synči, k níž držel dva dvory v Chotýši, dvorem v Sedlišti a dvůr ve Viticích. Beneš držel dva dvory v Chotýši a dva dvory ve Viticích.
foto – Vitické návrší s kostelem z let 1900–1904 (Archiv Jan Psota)
V držení Smiřických a Mírků zůstaly Vitice do stavovského povstání a konfiskace. Černokostelecké panství včetně Dobrého Pole, Lipan, části Vitic a Močedníka bylo Albrechtovi Janovi Smiřickému ze Smiřic (†1618) roku 1621 zkonfiskováno, ale značnou část dědicky získal Albrecht z Valdštejna. Synečský statek se vsí a tvrzí, dvorem a ovčínem Syneč, část Vitic, tvrz a část vsi Chotýš (Chotíš), část Sedliště a navíc roku 1578 od Doroty Mírkové z Petrovic a na Synči přikoupený panský dvůr s chalupou v Chotýši (Chotejši), byl Janovi Zikmundovi Mírkovi ze Solopysk (†1621) roku 1622 zkonfiskován. Obojí během roku 1623 koupil kníže Karel z Lichtenštejna, čímž došlo ke sjednocení obou částí pod jednu vrchnost.
Za třicetileté války obsadila město Kostelec nad Černými lesy švédská soldateska, odkud 27. a 28. listopadu 1639 vyjížděla do okolí a vypálila 16 vesnic a 7 panských dvorů v oblasti včetně Chotýše s dvorem, Močedníku, Vitic, Lipan a Hřib s dvorem. Podle Berní ruly z roku 1654 část vsi černokosteleckého panství v nucené správě císaře Ferdinanda III. Habsburského a část vsi plaňanského panství Karla Eusebia z Lichtenštejna tvořilo celkem 8 poddanských usedlostí – sedláci Václav Jeřábek, Jan Černoušek, Jan Procháska a chalupníci švec Jan Mašek, Pavel Kubla, Adam Zech a Jan Kotlář. Další sedlák a 4 chalupy byly pusté a rozbořené. Na plaňanské části žil jediný sedlák Matěj Doležal.
Roku 1788 stálo ve Viticích 36 popisných čísel se zbytky tvrze, kostel sv. Šimona a Judy a v roce 1843 již 51 domů se 404 obyvateli. Ve vsi se nacházela fara, hostinec a na samotě ležící poddanský mlýn Ledeč. Roku 1841 užívala OBEC WITIC rychtářské razítko s motivem položeného snopu obilí překříženého kosou a hráběmi. V držení Lichtenštejnů zůstalo panství i s Viticemi do zrušení patrimoniální správy roku 1848.
Kostel sv. Šimona a Judy
V základu pozdně románský kostel z počátku 13. století byl původně zasvěcen sv. Ondřejovi (1388). Současné zasvěcení je známo nejpozději roku 1672. Za vlády Mikuláše Lipanského z Lipan byl kostel okolo roku 1380 goticky přestavěn, kdy získal polygonální presbytář a po roce 1388 kapli sv. Kateřiny přistavěnou k jižní stěně lodi. Kostel byl za třicetileté války kolem roku 1639 těžce poškozen. První barokní přestavby se dočkal v 60. letech 17. století, druhé po roce 1687, kdy byla přistavěna štíhlá hranolová věž a po vydrancování pruským vojskem roku 1757 následovala třetí rekonstrukce roku 1773, kdy stavitel Jan Václav Smutný uboural gotickou kapli a přistavil zákristii. Poslední značné stavební změny proběhly roku 1904, kdy došlo u původní barokní střechy věže (báň s lucernou) k náhradě za jehlancovou střechu a roku 1933 proběhlo odstranění gotických krovů v lodi a presbytáři.
foto – Kostel sv. Šimona a Judy ve Viticích (Archiv Jan Psota)
Areál kostela doplňuje zděná zčásti hrázděná renesanční hranolová zvonice vystavěná krátce před rokem 1560 za vlády Jaroslava Smiřického ze Smiřic, jejíž zvonové patro nese původní zvon ze stejného roku, doplněný železným srdcem z roku 1765 a mladší zvon z roku 1925, odlitý po válečné rekvizici. Vstup do zvonice je od 50. let 19. století druhotně osazen hodnotnými dřevěnými plechem plátovanými gotickými dveřmi z doby kolem roku 1400, které pocházejí z hlavního vstupu do kostela.
Nejstarším známým farářem se v předhusitské době uvádí mistr Kuneš z Třebovle (1373–1377), po něm Ondřej (1377–1379), staroboleslavský kanovník mistr Jenek (1384–1424†), který nesídlil na faře a Zikmund (od 1424). Ve 2. polovině 16. století se uvádějí utrakvističtí kněží Venceslaides z Německého Brodu (1576) a Adam Enopolius Brodský (1583). Fara zanikla za třicetileté války. Po katolické reformaci zde sloužili opět katoličtí duchovní Mikuláš Ignác Frank (1633–1635) a Zikmund Fodor (1671–1677), ale samostatný farní úřad (čp. 21) zřídila až roku 1754 vévodkyně Marie Terezie Savojská, kdy dosadila faráře Leopolda Karla Fröhlicha. Dnes kostel spravuje farnost Kostelec nad Černými lesy.
foto – Středověké dveře na snímku z roku 1907 (Archiv Jan Psota)
Drobné památky
Naproti domu čp. 46 zděná výklenková kaplička z roku 1920, postavená pro pískovcovovu barokní sochu sv. Jana Nepomuckého z doby okolo roku 1780, která stála na místě kapličky. Socha byla opravena a opatřena lucernou roku 1863 na náklad tkalcovského mistra Ignáce Pfeifera z Vitic. Poslední oprava proběhla v letech 2016–2017 na náklad majitele pozemku a akademický sochař Jarmil Plachý zrestauroval sochu. Na rozcestí křižovatky Hřiby-Lipany pískovcový kříž z roku 1876, opravený roku 1924 kamenickým mistrem Aloisem Formánkem z Českého Brodu. Před domem čp. 28 litinový křížek na pískovcovém podstavci z přelomu 19. a 20. století. V parčíku před domem čp. 83 plůtkem ohražený žulový památník obětem obou světových válek, postavený po roce 1945. Mezi kostelem a domem čp. 46 dřevěná sloupová Janova zvonička.
Osobnosti
Mistr Kuneš z Třebovle, vitický farář (1373–1377), právník (dekretálek), svatovítský kanovník a generální vikář pražského arcibiskupství – František Šubrt (1848–1911), vitický učitel, hudební skladatel, ředitel a zakladatel hudební školy v Českém Brodě – Čeněk Tonder (1859–1934), vitický učitel (1880–1885), spisovatel a publicista – Alois Michl (1888–1959), rodák, hudební skladatel, varhaník a právník.
Tiráž: © Vydala Obec Vitice 2025. Text a erby – Jan Psota.
