Zaniklá ves Mstovice
Na katastru Dobrého Pole pod lesem Brníkem poblíž dnešní samoty Nouzov stávala středověká vesnice Mstovice, (mstowiczych), jíž prameny poprvé připomínají roku 1547 v majetku Diviše Slavaty z Chlumu a Košumberka na černokosteleckém panství. Název vznikl od méně obvyklého osobního jména Msta, odkazující na Mstovy lidi či Mstovu vesnici. V témže roce panství zkonfiskoval císař Ferdinand I. Habsburský, od něhož roku 1558 zakoupil konfiskát Jaroslav Smiřický ze Smiřic a na Škvorci. Tento vladař roku 1564 založil urbář panství, v němž pod Dobrým Polem zachytil poddanský mlýn o jednom kole mlynáře Vávry zvaný Mstovice (Mstowicze). K němu patřil panský výtažní rybník „ve Mstovicích nade mlejnem Nouzovem ležící“ o kapacitě 12 kop (900 ks) rybí násady. Roku 1571 od Vávry Nouzovského koupil mlýn za 78 kčg Václav Sádkův z Bylan a od něho mlýn Nouzov roku 1572 koupil za 34 kčg mlynář Martin Chroustovský. Název Mstovice se dostal také do predikátu (přízviska) jména představitele úřednické šlechty na zámku v Kostelci. Šlo o Jana Měkýše ze Mstovic, řečeného z Ostrova, působícího v letech 1522–1534 jako purkrabí Slavatů z Chlumu a Košumberka – což byla jedna z nejvyšších funkcí ve správě panství.
foto – Erb pánů z Chlumu a Košumberka (Jan Psota) a foto – Erb Smiřických ze Smiřic (Jan Psota)
Samota Nouzov
Přímým nástupcem Mstovic se stala samota Nouzov, jíž dnes tvoří dochovaná budova stodoly s čp. 37 v číselné řadě obce Dobré Pole. Název Nouzov souvisí s mlynářem Vávrou Nouzovským, po jehož osobě získal mstovický mlýn své nové jméno roku 1572. Během staletí býval název komolen z Nouzow (1720) přes Nosow (1764–1767) až po Nausow (1777) a Nousow (1877). Za vlády knížete Karla Eusebia z Líchtenštejna se k poddanskému mlýnu roku 1654 uváděl panský mlýnský rybník u Nouzova s kapacitou 20 kop (1 200 ks) rybí násady. Ve smolné knize Kostelce nad Černými lesy se dochoval záznam z roku 1671, o popravě mlynářovy dcery Anny Hluché z Nouzova mečem pro zavraždění svého novorozence. Podle urbáře její otec Jan Hluchý držel roku 1673 pustý (nefunkční) mlýn „Nouzovec“ o jednom kole. Tehdy k Nouzovu patřily dva panské rybníky – potěrní Hořejší Nouzovský se 45 kapry (vůdci) a výtažní Mlejnský Nouzovský s kapacitou 15 kop (900 ks ryb). Od roku 1709 se na Nouzově usadila rodina Tomáše Novotného, jehož potomci provedli po sto letech rozdělení usedlosti na dvě poloviny – Jakub Novotný zdědil roku 1809 původní čp. 24 a jeho bratr Matěj Novotný nové čp. 37, oba na černokosteleckém panství. Roku 1930 k dobropolskému Nouzovu patřila ještě východně ležící hájovna Nouzov čp. 45, patřící pod Chotýš.
foto – Koně u Nouzova roku 2008 (Miloslav Petrtýl)
Osada Sedliště
Na levém břehu Chotýšského potoka pod lesem Brníkem stojí středověký dvůr Sedliště, dnes tvořený popisnými čísly 1, 36 a 73 v číselné řadě obce Chotýš. Název dvůr odvozuje od seskupení nejvýše tří usedlostí a představuje tak pomyslný stupeň mezi samotou a vesnicí. Nejstarší zmínka z 25. října 1389 uvádí, že se Mikeš Lipanský z Lipan zavázal zaplatit 500 kčg Mikšovi Vrbíkovi z Tismic za tvrz v Lipanech (Lypanech), ves Sedliště (Sedlysstek) s lesy, rybníkem a mlýnem, ves Močedník (Moczydlnyk) s lesy a roku 1388 založené kaplanství sv. Kateřiny ve Viticích (Wytyczych). Lipanský Roku 1396 zřídil pro záduší kostela sv. Ondřeje (!) ve Viticích (Witicz) za otce, dědečka a další předky fundaci ve výši 4 kopy 29 grošů ročně, vycházející od poddaných z Močedníku (Moczydlnyk) a Sedliště (Sedlisch). Před rokem 1542 náleželo Sedliště Jiříkovi Mírkovi ze Solopysk ke statku a tvrzi Syneč, kam ze selského dvora v Sedlišti (Sedlissti) osedlý Vít každoročně odváděl 3 kčg a 2 slepice. Roku 1622 byla Syneč se Sedlištěm Mírkům zkonfiskována a roku 1623 je získal kníže Karel z Lichtenštejna pro nové panství Plaňany. Během třicetileté války Sedliště téměř zaniklo „skrze lid vojenský k velkému spuštění přišel“ a od roku 1653 tu po svém otci začal hospodařit Jiřík Boháček, zvaný Sedlický. Podle urbáře z roku 1673 přešla usedlost Tomáše Koubky v Sedlištích (Sedlysstich) k černokosteleckému panství pod Chotýš (Chotejš). Na pozemcích se nacházel studniční pramen, vtékající do Koubkova rybníčku Střepinky, a poté pokračoval do panského výtažního rybníka Dlouhý u Sedliště (Sedlysst) s kapacitou 25 kop (1 500 ks) rybího plodu. Roku 1704 se na zde usadila rodina Matěje Rezka, za jehož potomků došlo roku 1808 k rozdělení mezi bratry – Matěje Rezka čp. 1 a Jana Rezka čp. 36. Ještě roku 1930 tvořily Sedliště 2 domy o 13 obyvatelích pod obcí Chotýš.
foto – Erb Lipanský z Lipan (Jan Psota); foto – Erb Mírků ze Solopysk (Jan Psota)
foto – Samoty Sedliště a Nouzov na 1. vojenském mapování z let 1764–1768 LICENCE
foto – Černokostelecký zámek roku 1802 na výřezu obrazu Antonína Pucherny (Archiv Jan Psota)
Opevnění v lese Brníku
Na severním okraji lesa Brníku poblíž bývalé hájovny Nouzov na katastru Dobrého Pole objevila na podzim 2021 archeoložka Soňa Dvořáčková dosud neznámou opevněnou lokalitu, na níž ji upozornila lidarová prospekce (letecké laserové snímkování) krajiny. Nad levým břehem Chotýšského potoka se na nevýrazné ostrožně (ostrohu) nachází lichoběžníkový prostor o rozměrech 2,36 ha (délka 200 m, šířka 150 m), opevněný uměle navršeným valem a příkopem. Val je na západní a východní straně přerušen (vstupní brány do opevnění) a protnut svazky úvozových cest, které se v prostoru opevnění větví. Na jihozápadní straně je val narušen pozůstatky zaniklého lomu. Na ploše opevnění byl proveden povrchový a detektorový průzkum společně s geodetickým zaměřením – bez archeologických nálezů, které by dokázaly lokalitu časově zařadit a určit její význam v kontextu Černokostelecka, nebo např. s zaniklou vesnicí Mstovice.
foto – Výrazná stopa západního valu opevněné lokality v Brnickém lese (Miroslav Šedina)
Tiráž: © Vydala Obec Vitice 2025. Text a erby – Jan Psota; poděkování RNDr. Miroslav Šedina a Miloslav Petrtýl; reprodukce mapy z let 1764–1768 © 1st Military Survey, Section No. 126, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J. E. Purkyně a © Ministerstvo životního prostředí ČR.
