Lipská

Název vsi a výklad názvu

Název vsi vykládá Antonín Profous podle pomístního jména vrchu Lipská hora (366 m.n.m.), vypínající se nade vsí a označovalo vrch porostlý lipami. Nejstarší písemná zmínka pochází z 21. ledna 1327, kdy král Jan Lucemburský vyslyšel prosby trojice kouřimských měšťanů – bratří Vilmana, Peška a Mikuláše Kutenských a daroval jim 6 lánů královského háje zvaného Lipská (Libczk) pro zřízení pastviny. Háj se opíral o dobropolskou (Dobrpoli) cestu k městské pastvině.

foto – Model areálu cisterciáckého kláštera v Muzeu Kouřimska v Kouřimi (Archiv Jan Psota)

Stručné dějiny zaniklé vsi Lipská

Vesnice patřila pražskému měšťanovi Pešlovi Nymburskému, který roku 1355 prodal rychtářovi Ješkovi Kolenkovi za 20 kop grošů 9 ½ lánu kouřimské míry ve své vsi Lipská (Lybsk) k lokaci (založení) vesnice podle německého práva. Po založení Ješek získal dědičnou rychtu s vyloučením těžkých trestných činů a dva lány pozemku, z nichž měl platit ročně 1 kopu 12 grošů úroku do Prahy nebo na Pešlovu tvrz v Mochově.

foto – Erb Nymburských (Jan Psota)

Krátce poté se vesnice dostala do držení mindenského biskupa Dětřicha z Portic, který nedaleko v dnešní Klášterní Skalici zakládal cisterciácký klášter Matky Boží pro 13 mnichů. Pro tyto účely daroval roku 1357 své nemovitosti ve Skalici, Miškovicích, Lipské (Lypeczka; Libczka), les Kozí Hřbet (u Doubravčic), 2 000 kop grošů, roucha a knihy. Majetek kláštera ještě rozšířil o Ždánice a Zalešany. Založení i nadání kláštera stvrdili pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, císař Karel IV. listinou se zlatou bulou (pečetí) i papež Klement VI. Dodnes se z kláštera dochovala část jednoho z 18 pískovcových pilířů pětilodní baziliky.

foto – Fiktivní podoba biskupa Dětřicha z Portic na barokním dřevořezu (Archiv Jan Psota)

O vesnici nebo její část měl roku 1373 zájem Ješek Tryskovec, který jednal se skalickým konventem o cenách v Lipské (Lipky). Nakonec se skalický opat Matěj rozhodl roku 1415 vesnici Lipskou (Lypska) s rybníkem u Lipan, bez ½ lánu kouřimského měšťana Václava Žejhota, pronajmout Martinovi z Lipan za roční úrok 6 kop grošů. Nájemní listinu stvrdili Vrbík z Tismic, Petr z Tuchoraze i zástupci královského města Kouřimi pečetí.

Během bitvy u Lipan 30. května 1434 zřejmě vesnice zanikla. Skalický opat Jan z Prahy ji jako pustou ves Lipskou (Lipska) s pustými selskými dvory, bez ½ lánu Maneše z Kouřimi, roku 1480 prodal Slavatovi z Chlumu a Košumberka za 45 kop grošů. Po roce 1492 tento statek připojil k od Jindřicha z Kostelce přikoupenému manství Černý Kostelec (hrad Kostelec s mlýnem, Svrabov – dnes Svatbín, Brník, Cukmantl, Jevany, Vyžlovka, dva selské dvory v Nučicích a mlýn u Penčic), které král Vladislav II. Jagellonský roku 1494 propustil z manství do dědičné držby v panství.

foto – Erb Lipanský z Lipan (Jan Psota); foto – Erb cisterciáckého kláštera ve Skalici (Jan Psota) a foto – Erb z Chlumu a Košumberka (Jan Psota)

Prokopův smrk

Za koňskými stájemi na zahradě lipanského zámku (čp. 2) rostl u rybníčku mohutný staletý smrk, zachycený na mědirytině Josefa Richtera z roku 1849. Váže se k němu pověst, že pod ním leží pochovaný velitel táborských a sirotčích vojsk Prokop Holý, který padl v bitvě u Lipan 30. května 1434. Podle bývalého lipanského starosty Josefa Fialy (hospodařil zde 1866–1877) bylo po bitvě u studánky za špýcharem Prokopovo mrtvé tělo umyto, zabaleno do plátna, pochováno a na jeho hrobu měl být vysazen smrk. Památný smrk nebyl původní, ale třetí svého druhu. Břeh rybníčku v polovině 19. století doplnil pískovcový kámen s iniciálami „V. P.“. Místo bývalo hojně navštěvováno do roku 1868, kdy strom vyvrátila vichřice. Po vývratu Josef Fiala rozšířil rybníček do míst bývalého smrku, jehož pařez vykopal, ale nenašel žádné kosterní pozůstatky. Během stavby a vyrovnání obecní cesty z Lipan do Vitic asi 120 m JV od smrku byl roku 1882 v hloubce 2 metrů vykopán smrkový pařez o průměru 120–140 cm. Pod jeho kořeny dělníci objevili kosterní pozůstatky dvou osob. Když roku 1892 Lipany navštívil archeolog Josef Ladislav Píč s historikem Josefem Kalouskem, vyslovili se, že tradice mohla být od smrku vykopaného na staré cestě přenesena na smrk v zahradě lipanského zámku.

foto – Prokopův smrk na mědirytině Josefa Richtera z roku 1849 (Archiv Jan Psota)

Lipanská mohyla

Památník Prokopa Holého postavený péčí spolku Prokop, odhalený 4. září 1881 nad Lipany, je dílem smíchovského kamenického mistra Karla Koutka, jehož proslavila přestavba Staroměstské mostecké věže v Praze (1878). Do značné míry se inspiroval Žižkovou mohylou architekta Antonína Wiehla, postavenou roku 1874 u Přibyslavi.

Hranolový podstavec tvoří žernovské žulové kvádry, zatímco válcový tambur zakončený homolí je složen z kvádrů dobropolského pískovce. Stěny jsou osazeny kvádry s reliéfem kalichu, datem odhalení a kvádrem počest Roháče z Dubé od kutnohorského Sokola.

Původní nápisy tesané v kameni "ZDE PADL / PROKOP VELIKÝ / SLAVNÝ VŮDCE TÁBORV / 30. MÁIE 1434" a závěrečný citát Jiříka z Poděbrad z Vlčkovy divadelní tragédie "Ó MÍSTO / BEZMEZNÉHO ZÁRMUTKV. / PŘEHOŘKÉ SLZY V PROVDECH / PO VĚKY BUDOV TĚ OMÝVAT!", zničili roku 1884 vandalové. Na jejich místo byly roku 1893 vsazeny železné desky s autentickými nápisy z pečecké slévárny Suchý, Jouza a spol.

Od roku 1919 byly na podstavec vsazovány bronzové a kamenné desky různých spolků, politických stran i organizací. Poslední železná deska byla osazena roku 2014. Lipanská mohyla je od roku 1965 zapsána ve státním seznamu kulturních památek a od roku 1995 je navíc součástí ochranného pásma Památníku bitvy u Lipan. Od svého odhalení se stala cílem vzpomínkových poutí (květen), táborů lidu (září) a dodnes se u ní pořádají v květnu historické rekonstrukce bitvy u Lipan.

K národní slavnosti s odhalením v Lipanech mělo dojít původně 11. září 1881. Na ten samý termín však divadelní výbor zamýšlel slavnostní otevření Národního divadla v Praze. Proběhlo jednání o předejití kolize, ale divadelníci trvali na svém i poté, co 12. srpna 1881 divadlo vyhořelo. Spolek Prokop proto posunul termín odhalení o týden dříve.